ZDE NAJDEŠ VŠE
Ahoj dovol abych se nejprve představil
Mé jméno je Radek ,narodil jsem se v Mladé Boleslavy,to co vám budu teď,vyprávět je podle skutečností a není ani smyšlený.
Narodil jsem se v Mladé Boleslavy,byl jsem tam 3.měsíce,po 3měsíců mě odvezly do děckého domova,který se jmenoval.DĚTSKÝ DOMOV RACEK -který se nachází asi 3km.od zámku konopiště.Zde jsou fotografie z děckého domova Racek
Společenská místnost
Jídelna
Glubovna
pokoje
jídelna
dd.racek
dd.racek
ředitelka dětského domova
Vánoce v děckém domově racek
Zde jsme viděly fotky z děckého domova Racek A ted pokračujem dále v příběhu
Když jsem vyrůstal v děckém domově Racek, tam se o mě staraly hodné vychovatelky
samosřejmě bez naší paní ředitelky by to nešlo,každý den jsme chodily na vycházky,na výlety,
a tak dále.V děckém domově bylo vše malé,pokojíky,koupelny,záchody,skrátka vše malé.Chodily jsme vždy ven na procházku pod dohledem vychotelky,šly jsme ve dvojicích a držely jsme se za ruce.Den vipadal následovně....Ráno jsme vstaly,šly jsme si umýt ruce,zuby atak..Když jsme se umyly apod....Teprve jsme šly do jídelny na snídani,ksnídani jsme měly,rohlík,džem,čaj,stoho si to už moc nepamatuji.Po snídani jsme šly na vycházku s paní vychovatelkou,šly jsme ve dvojicích a držely jsme se za ruce.Po návratu z vycházky,jsme si šly opět umýt ruce,pak jsme šly na oběd,po obědě jsme šly na pokoje,nebot jsme měly polední klid,Vždy jsem usnul a spal jsem asi tak hodinu max dvě hodiny.Po polední pauze jsme šly na svačinu,po svačině jsme si hrály nebo nějaký prográmek byl nachystán od vychovatelky.Pak večeře a po večeři jsme se šly vykoupat na večerníček a spát.A tak to bylo každý den,co vám o tom můžu vyprávět sřejmě nic,nebot to takhle bylo pořád do kola.Byl u nás mikulášnebyl,nebo možná ano,nejsem si jistý,ale nadílu jsme dostaly,čerti knám nepustily,nebot jsme byly malinký.tak že o mikulášovi není co psát ale v jiném díle se oněm psát bude,a jaké jsme měly vánoce,ráno jsme vstaly a šly a jak jinak než jsme se umyly a tak...Pak jsme šly na snídani,ke snidani byla vánočka a kakao,po snídani jsme se šly opět projít,pak na oběd a po obědě jsme měly polední klid jako vždy.Pak byla opět svačina a po svačině jsme měly vánoční program,pak nastala štědrovečerní večeře a po večeři jsme šly kvánočnímu stromečku,zaspívaly jsme si koledy,dostaly jsme dárky,následoval opět večerníček a po večerníčku honem spát.Takhle to bylo do 6.let.Když mi bylo 6.let,tak mě odvezly do nového děckého domova který se jmenoval - Děcký domov Jetřichovice - Nejdřív si ukážeme fotky a pak dáme příběh...Pojdme na fotky se podívat
DD.Jetřichovice
něco podobného to bylo
Viděly jsme fotky a můžem pokračovat dále.....
Když mě přivezly do nového děckého domova Jetřichovice,samosřejmné je že nás jelo 6.dětí.
Přijely jsme a šly jsme do skupiny jde jsme byly malinký ve skupině,ve skupině jsme měly 2.vychovatelky,1den nám řekla co a jak,dále nás provedla po dětském domově,aby jsme věděly kde co je.Pak jsme šly na klubovnu kde jsme si hrály,a tak dále.V září jsem nastoupil do školy a to do 1.třídy to jsme vlatně nastoupily všichni co jsme společně přijely.Nejprve vám napíšu jak to probíhalo ve škole.
Vstávaly jsme vždy ráno v 7:00 hodin,šly jsme se umýt,vičistit zuby,obléct se do školního oblečení,pak teprve jsme šly na snídani,po snídani si pro nás vždy chodily učitelky,a my jsme měly učitelku,která nás učila - psát,počítat,číst,a když jsme něco neuměly hned nás mlátila ukazovákem přes ruce,toho jsme měly plné zuby,šly jsme za panem ředitelem,který byl pohodovej,řekly jsme mu to a hned jí vyhodil.Ve škole jsme tedy se učily,pak následovala 5.minutová přestávka,pak opět učení,potom následovala 30.minutová přestávka což znamená že jsme šly na svačinu do jídelny,po svačině jsme se vrátily do třídy a opět se učily.Pak následoval oběd a čekaly jsme na příchod vychovatelé než si nás vyzvednou.
A takhle to probíhalo pořád do kola co se týče školy.
A ted napíšu co jsme dělaly odpoledne s vychovately...
po škole si pro nás přišly vychovatelé a šly jsme na intr kde byly pokoje,měly jsme polední klid,vždy do 15:00 hodin.Po poledním klidu jsme šly na svačinu,po svačině jsme šly na klubovnu kde jsme si hrály,občas jsme šly na vycházku,opět ve dvojicích a za ruce,chodily jsme do Uhřic kde byl obchod,tam jsme si vždy něco koupily,tedy něco sladkého.Vrátily jsme se zpět na barák a šly jsme na večeři,někdy bylo jídlo dobré a někdy to stálo za h....Po večeři jsme se šly vykoupat a šly spát.Takhle to bylo pořád do kola,někdy byla srandaa jindy nuda.
Nastal prosinec na to jsme se vždy těšily ale na co jsme se netěšily byly čerti
Asi by jste chtěly vědět jak to u nás
probíhalo na mikuláše..
Následující den byl takto::
Ráno jsme vstaly,šly jsme na snídani jako obvykle,po snídani jsme čekaly na příchod učitelů,přišla si pro nás učitelka a šly jsme do třídy.A paní učitelka nám řekla:(Tak milé děti jestly pak víte co je dneska za den,my jsme jí řekly ano víme prosinec ona řekla správně a víte co je dnešním dnem,a my ano 5.12. ona řekla,výborně,tak že jistě víte že vás navštiví mikuláš s čertama a s andělem,a my jsme řekly ano to víme dávno,ale netěšíme se vůbec na ně. a vté dobé my bylo pořád 7.let.),Tak jsme se normálně učily a najednou nás někdo přišel vystrašit,to jsme vůbec nečekaly,ale ja jsem jí poznal podle bot a kalhot,věděl jsem že to byla,druhá paní učitelka,ale hned odešla.byla pauza jako obvykle,šly jsme na svačinu,a já jsem si říkal pro sebe,jsem zvědav jakto dneska dopadne.Ale parta jsme byly pořád u sebe.
Po svačině jsme se opět vrátily do tříd,a my jsme si povídaly a tak různě,když nám skončila škola,šly jsme na oběd a čekaly příchod vychovatele,přišel náš vychovatel a šly jsme na intr se převléct do domácího oblečení, pak jsme šly na klubovnu kde jsme si tentokrát nehrály ale povídaly jsme si o mikulášovi.A paní vychovatelka nám řekla:( Děti dneska za náma příjde mikuláš a řekne vám vaše hříchy zda jste byly hodné a nebo zlobivé a my se zeptaly a co když jsme byly hodný?ona nám řekla,pak se nemáte čeho bát,řeknete básničku či písničku a dostanete nadílku a naopak kdo zlobil jsi ho odnesou čerti.)Jak nám to řekla tak jsme si řekly no naštěstí si nás nikdo nevezme,a paní vychovatelka na nás,no tim bych si zastolik nebyla jistá.
Tak že jsme nic v hlavě neměly než na to myslet.Ale nějak jsme na to už zapoměly a zrovna jsme šly na vycházku,a koukaly jsme se všude jak před sebou tak za sebou a itak vedle sebou,dávaly jsme si sakra velký pozor.Na štěstí se nic nestalo nikoho jsme neviděly.Tak se nám ulevilo,šly jsme si něco koupit a uš vtom obchodě si povídaly co ty čerti jdou navštívit děti,chudáci a jak jsem to slyšel,hned 1otázka byla,pardén jak chudáci děti,to myslíte tím nás, když jsem se na to zeptal,bohužel žádná odpoved.,Tak jsme šly zpět na barák,a vychovatelka na nás,děti jděte na intr se vykoupat,tak jsme se šly vykoupat a pak jsme šly na klubovnu a blížil se večer,a uš jsme se nějak začaly klepat ale ne moc,koukaly jsme se na pohádky,vychovatelka byla snáma.Bylo 17:00hodin a všichni jsme šly do jídelny,v jídelně jsme byly všichni jak my děti tak i vychovatelé aj velký kluci byly snáma,bylo nás asi přes 60 dětí.
Do jídelny přišla zástupce ředitele,která nám řekla:(Tak milé děti za chvíly knám dorazí mikuláš ze svou družinou a pevně věří že si nikoho čerti neodnesou.)Seděly jsme všichni vedle sebe,povídaly jsme si,a já jsme se začal hodně bát,aj ostatní se báli,začaly padat slzy ale mě slzy nešly,nechápal jsem proč jiným jdou slzy a mě né,jenom jsem se klepal.Ke mě přišel vychovatel a ten mi řekl neboj se budu tě držet.Tak si sedl ke mě a držel mě pořád,bylo 17:50hodin.a já jsem se začal klepat hodně a vychovatel na mě.neboj se.Padlo 17:55hodin a už to začlo,první rána na okno,to jsme se lekly teda hodně,pak začaly řachtit řetězama,mlátit o zed klackama,vlítly do jídelny a začaly nás mlátit po nohou aj po rukách,mě tedy naštěstí netrefily jenom po nohou.Ale boleloto hodně,a začínal jsem mít v očích lesk,a chtělo se mi brečet,ale nějak to nešlo,prostě jsem nepochopil proč nemůžu i já brečet.po 10.minutách přišel mikuláš s andělem,a já už jsem veděl že ten anděl je paní učitelka z jiné třídy,Mikuláš řekl:(Dost čerti,to by uš stačilo,ted všichni ke mě)tak si je tedy zavolal,a řekl(Dobrý večer milé děti,víte kdo já jsem,já jsem váš svatý mikuláš a vedle mě je anděl a tyhle ty jsou čerti s pekla.Ted si vás budu volat po jednom a vždy řeknu vaše hříchy a kdo byl zlobivej tak jde rovnou do pytle.)Čertů bylo asi 8.
Já jsem na to nevěřil,ale bál jsem se stejně.Tak že mi to bylo prdplatný,přestal jsem se klepat v době když už byly v jídělně.Začal si volat mikuláš jednoho po druhém,a pak řekl jméno Radek Kováč a já jsem dělal že neslyším a stejně pan vychovatel na mě,Radku musíme jít k mikulášovi,já jsem mu řekl já nejdu,on mi řekl nemusíš bát,oni ti nic neudělaj.Vyhovatel řekl čerti jděte na chvíly dál,tak šly dál a teprve jsme šly k mikulášovi,a mikuláš na mě:(Tak milí Radku co o tobě zde mám,žádné hříchy tu nevidím,ve škole ti to jde a i odpoledne se chováš dobře,ale ted pozor jedna věc tu přece jenom je a já jsem se zeptal a jaká, a mikuláš řekl.Začínáš být trošku sprostý,to uš se doufám opakovat nebude,jinak si tě příští rok odnesou tyhle čerti)A já jsem mu řekl že ano.Následovně přišel jeden čert ke mě a řekl mi nezlob jinak si tě odnesu,ale naštěstí mu řekl pan vychovatel,čerte drž se svého kmene,on zlobit nebude,ani sprostej nebude.Anděl řekl správně,ted řekni básničku nebo písničku,řekl jsem básničku koleda,a dostal jsem nadílku + kalendář.A tak jsem si šel konečně sednout a hned se mi ulevilo že to mám za sebou.Musím říci že některé děti opravdu skončily v pytli,ale pak je vrátily,když bylo vše rozdáné,rozloučil se snáma mikuláš s andělěm,a čerti šly taky,a já jsem věděl že mám chvíly sedět,a opět se čerti vrátily a znova nás sešvihaly,po nohou.Pak už bylo po všem,šly jsme na intr,a koukaly jsme se na pohádku s čerty nejsou žerty,a pak jsme šly spát.Tak že takhle to chodilo na mikuláše.....
Druhý den jsme se vzbudily a šly jsme opět do školy a bylo vše v normálu,no a paní učitelka se nás ptala jaká byl mikuláš,tak jsme jí vyprávěly jak to probíhalo,a já jsem řekl mě držel pan vychovatel a chránil mě před nima,ale víte koho jsem poznal anděla,byla to paní učitelka z druhé třídy,a jak jsem to řekl tak učitelka nevěděla co na to říct.
A pak všechno bylo v normálu.Nejvíc jsme se těšily na vánoce,ale zimu jsem rád něměl vůbec.
A jaý byly vánoce u nás v děcáku?následovně byly takto"
Ráno jsme vstaly nic extra nebylo,bylo vše v normálu,jako kdy by se nic nedělo.
To bylo až do oběda,po obědě jsme šly na intr se vykoupat a převléct do svátečního oblečení
šly jsmme na klubovnu,koukaly jsme se na pohádky,pak jsme šly ven se projít,následovala svačina,a po svačině jsme měly vánoční program,zpívaly jsme a tak různě.pak následovala štědrovečerní večeře a šly jsme ke strmku,kde nám popřál pan ředitel a dostaly jsme dárečky,takže jsem to vzal ve skratce jak probíhal štědrý den v děckém domově rozhodně to bylo super.ktomu opravdu není co dodat.
26.12. jsem měl narozeniny kde mi bylo 8.let
ale jinak se to ani neslavilo
A co se týče silvestru se nějak neslavil,akorát jen přípitek a nic víc.
Po vánocích bylo opět vše v normálu, opět nuda a někdy sranda co otom psát.
Přejdem když mi bylo 13.let,
Začaly jsme jezdit na výlety a mnozí další,pak knám jezdily evangelíci a sponzoři,jely jsme do chorvatska kde jsme byly 14dní,s učitelkama,a to už jsem byl i v jiné skupině,v roce 2001 se stalo velké neštěstí a to zrovna mě.Následujicí den byl takový.
Ráno bylo vše v pořádku,ale pak to začlo,zrovna jsme měly velkou higyenu,a já jsem seděl na sedačce a čekal jsem na mojí vychovatelku,bylo 17:00 hodin a já jsem slyšel jak někdo otevírá dveřové lítačky,tak jsem se ohnul přes zábradlý a někdo zařval večeře,a všichni uttíkaly jak splašený debilové,a někdo do mě strčil,převrátil jsem se přes zábradlý a spadnul jsem dolů na zem,těstně vedle schodu,tak že místo večeře mě musely velký kluci držet ale měly to marný,hned zavolaly záchranou službu
Která pro mě hned přijela
bylo jich 3 doktoři a řidič,pokušely se mě uspat ale nějak jim to nešlo,nebot sem měl v sobě silnej záchvat,prostě sem se cukal hodně,natož že mě teda drželo hodně lidi,to měly marný.1.doktor si dal injekcii místo mě,ale na konec se jim podařilo mě uspat a hned mě naložily do sanitky a jely semnou směr benešov kde čekal pražský vrtulník.
Lětěly jsme rychle do nemocnice
Která se jmenuje krč motol
mezitím jsem stačil na minutu probrat ve vrtulníku ale hned jsem usnul.
Dorazily jsme do nemocnice
Kde jsem byl operován
Operovaly mě nevím jak dlouho ale prý dlouho.
Takhle jsem byl kontrolován ořád pod dohledem lékařů,14.dní pod komatem
Po 14.dnech jsem se probral a nevěděl jsem kde jsem,přišel za mnou primář
a zeptal se mě víte kde jste,neodpovídal jsem mu,tak mi řekl právě jste v nemocnici,a prodělal jste silný úraz hlavy,operace trvala přibližně 3až 4 hodiny.Máte ted na hlavě stehy,měl jsem jich na hlavě hodně stehů,tak jsem opět spal.po nějaké době jsem se probral a chtěl jsem vstát ale nějak mi to nešlo tak jsem začal brečet že nemůžu chodit
Tak mi daly ivalidní vozík
na kterém jsem dlouho nebyl,vůbec se mi nelýbyl vozík ani jsem se snim nějak nekamarádil.
tak jsem se chtěl naučit sám od sbe chodit.
Na vozíčku jsem byl zhruba ani né týden,chtěl jsem sám odsebe chodit,
OU zapoměl jsem v té době jezdila za mnou i rodina ale já jsem řekl že rodinu nemám,hlavně zamnou jezdily vychovatelé a kamarádi z děcáku
Jetřichovice,tak jak to bylo dál s vozíkem,jel jsem na klubovnu kde byla televize a počítač
ale mě nezajímalo nic než jen ta televize,tak jsem se na ní koukal,na počítači seděl nějaký kluk,a já jsem si htěl přepnout jiný program,bohužel jsem spadl,tak jsem opět začal brečet a řekl jsem mu at mi pomůuže spátky na vozík.Tak mi mohl,a já jsem přemýšlel jak na ty nohy,abych se postavil sám.Nějak mi to přestalo myslet tak jsem šel spát,takhle to bylo dva dny a 3.den se stal zázrak na který nemůžu nikdy zapomenout.Vrátil jsem opět k televizi a tentokrát sem u sebe neměl ovládačku,to bylo 18:00hodin večer.Najednou jsem slyšel hlas ale nikoho jsem neviděl v té místnosti jsem byl úplně sám.A hlas mi řekl vstan a jdi si přepnout televizi,a já jsem si stím hlasem povídal,mezitím přišel doktor ale neptal se na nic,jenom kokal ským to mluvím,ten hlas mi pořád říká vstan a jdi si přepnout tu tv.Tak jsem ten hlas poslechl a měl pravdu,opravdu jsem stal,ale bolelo to jako prase chtěl jsem si znovu sednout na vozík a ten hlas na vozík si uš nesedej,skus se projít.Tak se to poslechl a opravdu se tak i stalo.Úplně jsem brečel radostí ale zároven i bolestí.No a doktor jen koukal řekl jenom jedno slovo a to zázrak:::
A byl jsem unavený tak jsem šel spát,ráno jsem se probral ale bál jsem se že to nezvládnu to chození,opět jsem slyšel hlas,jak mi říká neboj ted už budeš chodit normálně,a opravdu jsem začal chodit normálně,jen mi vrtalo hlavou co to mohlo bejt za hlas,najednou jsem si vzpoměl na boha,teprve ted jsem si uvědomil že celou dobu při mě stál bůh a jsem moc rád.Po veškerém vyšetření my řekly že musím jít na 14.dní do Jánských lázních,tak tedy jsem rovnou jel do jánských lázních...
V jánských lázních jsem strávil tedy těch 14.dní.tam se léčil na nohy,ale pro mě to bylo spiš jak dovolená,ale bylo to tam moc pěkné.Chodil do vířivky,bazénu,cvičení a tak dalé...Dále jsem chodil na vycházky,a chování jsem měl dobré a co se týče dál,dál jsem šel si vičistit zuby a kouknul jsem se do zrcadla a všimnul jsem si že mi na hlavě zůstala 1 steh,automaticky jsem si sehnal pinzetu a malé nůžky a sundal jsem si to sám.Pak bylo vše ok,po 14.dnech si pro mě přijely s děckého domova jetřichovice a jely jsme opět zpět do děcáku.Trošku jsem byl smatený co se děje,ptaly se mě jak jsem se měl ale já jsem neodpovídal..Přijely jsme do děckého domova a div se světu,čekaly tam vychovatelé tedy byly v parku kde je hřiště,tak jsem tam šel,a hned přišly ke mě a daly mi luk a šíp a ptaly se mě jak jsem se měl,řekl jsem jednu věc super....Po několika dnech jsem začal mít křeče nohou to byly ale bolesti,tak jsem dostával prášky proti bolesti a rospouštěcí vítamíny do vody.Ale to vůbec nepomáhalo,A opět jsem začal brečet a po pár dnech to přestalo a naopak mi začal pořád fialovat prst,myslel jsem že to přestane ale prdlačky nepřestalo to.Tak jsem to řekl vychovatelce a jely jsme hned k lékaři a tam na místě řekl že to musí operovat.Tak jsem tam zůstal,lehnul jsem si na lehátko a doktor mi řekl,ted tě budu operovat ale dám ti první injekci a kdy by sto začínal cítit tak řekni dáme hned další injekci a já jsem řekl ok.Nastavil jsem ruku
a začal mi dávat 1 injekci a já jsem to ani necítil a ještě k tomu jsem si musel povídat ze setřičkou,ale spiš jsem vnímal tu operaci,tak tedy mi začal operovat prst,cítil jsem jak se mi vtom hrabe ale pak jsem to začínal hodně cítit řekl jsem mu at mi dá další injekci,tak mi jí dal,a operoval dál,a než dokončil operaci tak jsem mu řekl at mi dá další injekci,a doktor se divil už 3 injekce,a zeptal se mě,ted uš ti dávám 3.injekci,to je divní,to tak cítíš,prostě se divil a já jsem mu řekl ano cítím to a vím že se mi vtom hrabete.tak mi dal tu injekci a doděla operaci,co mě nejvíc teda bolelo bylo to hnusné šití a to sem chtěl spustit i slzy ale strach mi to nedovolil abych spustil slzy.Tak že skončil s operací a já jsem hned po operaci usnul,jenom jsem chtěl vědět jak to dopadne,a dopadlo to ok.To bylo uš nějak kolem vánoc ani jsem nevnímal nic,když si to vezmu tak od pádu jsem nebyl v děcáku skoro 8 měsícu.Nepočítám že jsem se na pár dní vrátil do děcáku..jinak kdy bych to měl počítat tak je to 3.měsíce.Pak pro mě přijel vychovatel,no naštěstí do nemocnice vždy někdo zamnou jezdil z děcáku,apon že tak,vrat me se ktomu jak přijel pro mě vychovatel.Vím kdo to byl,byl to dobrý vychovatel,tak přišel do pokoje a řekl mi obleč se jedem zpět do děcáku,tak čekal až se oblíknu,oblíknul jsem se a jely jsem zpět do děcáku a mezitím mi dal pítí a nějaká jídlo,ten taky nejvíc jezdil za mnou do nemocnice Sedlčany.Přijely jsem tedy do děcáku tam uš na mě čekala vychovatelka,tak jsme šly na klubovnu a tam se mě ptala jak mi je a tak.aj kamarádi se mě ptaly.A já jsem o tom nechtěl mluvit.Pak přišel kámoš z jiné skupiny a ptal se mě na to samý ale neřekl jsem mu skoro nic,a začal jsem byl hodně často nějak unavený,což znamená že jsem usnul kde koliv,a ve škole sem spal skoro pořád.Po nějaké době jsem začínal mít agresivitu v sobě a byl jsem nervák,tak že kdo koliv mě nasral,bral jsem vše pod rukou co jsem měl at to jsou skleničky,židel a podobně,tak jsem začal chodit k dětskému psychiatrovi,a ptal se mě proč jsi pořád agresivní když tě někdo nasere,a já jsem řekl tak se podívejte do mích spisu a hned poznáte.Tak se podíval a neřekl uš nic,jenom řekl ok dbrá musím ti nasadit prášky a časem je můžem i vysadit,tak jsem tedy začal brát prášky.Po nějaké době mi je vysadil,tak že už jsem prášky nebral,a takhle nějak skončil rok 2001.
ROK:2004
To mi bylo 16.let
To uš jsem zažil dalšívěci,tak že pojdme na to...když jsem dokončil 9.letou školní docházku,tak mě odvezly do vychovného ústavu který se jmenoval (váchovný ústav Kutná hora,hloušecká)
Nějak takto vypadá,dal bych sem více fotek ale nemám.Tak že první den jsem přijel do Kutné hory,a tam jsem se seznámil s vychovately a ty mi ukázaly kde co je a řekly podmínky chování a tak dále.Samosřejmě jsem to akceptoval,daly mě do skupiny 1.Tam jsem byl nějaké ty dny,a byl tam jeden ychovatel kterého jsem nesnášel ale nechal jsem si to pro sebe,byl drzej a moc si o sobě myslel,vté skupině jsem hodně vařil vždy odpoledne,vaření mě naučila paní Nováková,Hnedka jsem se tam skamárádil s klukama holky tam nebyly a nejsou.V té kutné hoře jsem byl kvuly tomu abych nemusel dojíždět dálky,proto jsem byl v kutné hoře.Byly tam sportovní akce,výtvarné akce,hudební akce at....Já jsem chodil i do hudební školy a učil jsem se hrát na trumpetu a klarinet.Když sem se nudil,tak jsem řekl že jdu umýt auto....Kapesné tam bylo každý týden.....Byly tam i propustky za vzorné chování,což znamená že jsme mohly jezdit domů k rodině.Tak já jsem pár dní nejezdil byl jsem tam nový kluk ale po nějaké době sem jezdil do Mladé boleslavy za svou babičkou.. a uní jsem také byl...V neděly jsme se musely vždy vrátit,do Kutné hory,v neděly jsem opět se vrátil do kutné hory,na štěstí jsem tam měl kámoše Pepu Ridaje a Zdenka Čikalu,ty byly ze stejného děcáku jako já.Nastal prosinec a 5.12.jsem byl srovna ve škole,čekal jsem že příjdou za náma čerti a ono nic.Školu jsme měly do 16:30.hodin to bylo vždy pondělí to jsem nesnášel pondělky,po škole jsem tedy šel zpět na barák ale já jsem vůbec nepospíchal,naopak jsem se zdržoval,šel jsem na náměstí a najednou na mě vybavla jedna holka která dělala čerta,ale nekl jsem se,naopak jsem se jí ještě zeptal a kde máš další lidi, a ona mi řekla teprve příjdou,tak jsem jí řekl ok,můžeš mě pro štěstí pomazat,jeto by jako spekla štěstí,tak mě pomazala.pár minut jsem se ještě zdržel na náměstí,pak jsem potkal kámoše z baráku a oni mě ptaly co tady ještě dělám,a já jsem řekl co je vám dotoho,co tu dělám oto se vůbec nestarejte,a hlavně neříkejte že jsem pořád venku,řekly ok tak zatím.začalo se stmívat a něco mi říkalo abych raději šel zpět na barák,tak jsem tedy šel.Ale koukla jsem se z okna a nic jsem neviděl,ale pak jsem něco zahlíd,mikulajdu.a šel jsem si dělat úkoly do školy.Po nějaké době jsem řekl ředitelovi at mě přendá do jiné skupiny,tak mě dal do jiné skupiny.Je samosřejmností že i tam jsem byl nervák ale né moc velkej,no na hlavu jsem si nenechal srát.
na vánoce jsem byl u babičky,ale jinak není asi co vyprávět o tom...Po vánocích jsem se vrátil do kutné hory a vše bylo opět v normálu,a zase ty povinosti.Po nějaké době jsem v té škole skončil a šel jsem do jiné školy.Ale tam jsem dělal něco jiného než jsem měl,tak jsem to ukončil,a skutné hory jsem odešel...U rodiny to bylo velmi šptné,tak jsem odnich také odešel a rozhodl jsem se že pojedu do prahy a tam zůstanu,tak že jsem něměl kam jít,byl jsem na ulici,nevěděl jsem co mám dělat,a pak nějaký týpek mi řekl jsi na ulici a já jsem řekl jo jsem,a on mi řekl skus naději tam ti pomůžou a já jsem řekl kde to je.Tak šel semnou a ukázal mi to,tak jsem tam tedy šel,a sociální pracovní se mě ptal - jste na ulici a já jsem řekl ano jsem,odešel jsem od rodiny...tak mi nějak pomohly,a po pár dnech mě potkal nějaký týpek a ten se mě ptal,jsi na ulici a já jsem řekl že ano,on mi řekl a nechceš jít semnou do anglie měl bys ses tam dobře,tak jsem řekl ok,co jiného my taky sbívalo,tak jsme hned odletetěly do anglie,
kdo byl v anglii uš ví jaký to tam je,ale ted se vratme ktématu....
Dojely jsme tam,první den mě Maroš seznámil s jeho rodinou,nevím jak jsem tam byl dlouho,uš se napamatuji,Začal jsem tam chodit do práce na mití aut ruční....
Pak jsem to nějak skurvil,tak jsem jel zpět do česka tedy do Prahy.Byl jsem kde jsem byl,nevěděl jsem co mám dělat,byl jsem uplně mimo,Začal jsem chodit po clubech,a to,valentýno,drakes,a do sauny...Ale nejvíc jsem chodil do clubu alcatraz,na víc jsou tam super lidi...Ale stále jsem byl smutný jak jsem dopadl a litoval jsem všeho.....Když bylo léto
tak jsem se šel projít...Najednou mě zastavil jeden týpek a ten se mě zeptal jestly mám čas a já mu řekl no a ...Tak mi nabídnul práci ale né v česku ale bylo to v německu.Tak jsme jely do německa a jen co jsme dojely,tak jsem hned usnul na celý den...Probral jsem se až ráno,pak už jsem byl při smyslech,vůbec jsem neuměl německy,a v německu jsem se to naučil sice né všechno ale něco jo...Ale nějak se mi ta práce přestala líbit,tak jsem jel zpět do česka.nevím proč ale něco mě pořád tahá do té prahy,tak jsem tedy byl chvíly v praze...Po nějaké době jsem si našel jednoho kluka a snim jsem byl,ze začátku to bylo dobré ale pak uš to bylo špatný,a já jsem věděl že to nejde,ale čekal jsem na pravý čas,a snim jsem jel do anglie a pak do německa,pak do česka,to co bylo mezi náma vám psát nebudu.. Já jsem odněj odešel na vždy......Pořád jsem měl v něčem smůlu a pořád jí mám..... Tak jsem se rozhodl že pojedu do německa a tam zůstanu,a tak jsem to tak udělal,sice jsem neměl na cestu peníze,ale řekl jsem to na rovinu,tak na štěstí mi dal lístek,který jsem pak zaplatil.Dojel jsem do německa,a bylo to uš ok.Začal jsem si dělat svojí práci...asi jsem to dělal rok a půl.Sice mě jednou chytli policajti ale nic mi neudělaly,jenom jedno slovo mi řekly,jetly tu chete být,tak si zajistěte trvalé bydlení,jenom že já jsem nevěděl kde to je,tak mi popslay cestu,a šel jsem pak domů,a chtěl jsem jít další den si jít udělat ten papír na bydlení.Jenom že jsem opět slyšel hlas jak mi řekl,nedělej to stejně v německu nebudeš ale budeš v česku a tady to je nebezpečný...Tak jsem si řekl no když mi pomohl uš přitom vozíku a tak,,,tak ho poslechnu,nakonec jsem se rozhodl že nepujdu....Po nějaké době jsem stoho německa opravdu odešel a šel jsem zpět do česka a znovu do prahy,pořád mě to lákalo,do té prahy,nevím ale proč...Když jsem v té praze na hostelu,začal jsem mít sny,ale to byly divný sny a někdy super sny,pak jsem uš uvědomil proč mě to do té prahy pořád tahá,to co jsem viděl v těch snech tak se některé sny staly skutečností...Do ted ty sny mám pořád,jak mile se mi zdaj divné sny tak uš vím co se stane..Nebo ani ty sny nemusím mít,stačí když se mi to oběví před očima a uš vím co se stane...Po nějaké době,jsem odjel do velenic,a ačkoliv musím říci že je to tu klidný,ale i tak když jsem ted v českých velenicích pořád mě to tahá do té prahy...A tady v čeksých velenicích jsem začal dělat sokromou práci,tworby webů,pak i krampusáky,v prosinci jsem byl pozván do kulturního domu,kde měli děti mikulášskou nadílku,byl jsem tak jako fotograf a kameraman.bylo to 30.11.2013,pak jsem jel do prahy,nebot jsem dělal já mikuláše na staromáku,v roce 2012 jsem dělal čerta ale to jsem zjistil že mi to nesedí,tak jsem se rozhodl že budu už dělat jen mikuláše...Chodím jinak do jedné hospody na kávu..i tam jsem dělal mikuláše...letos 2014 budu opět dělat mikulajdu v praze na staromáku...Jinak je to pořád stejný,Ale díky bohu si pořád říkám.Lepší v děcáku.......